Krutost ve Starém zákoně

Pro mnoho lidí, ať už křesťany nebo nekřesťany, je časté zabíjení a krutost ve Starém zákoně velký problém a oříšek. I pro mne to tak bylo. Jenže jsem věděla, jaký Bůh je: že má rád každého člověka tak, jako by byl jediný na světě, že to s lidmi myslí vždy dobře, že nenávidí utrpení, bolest a prostě zlo. No, ale samozřejmě to pak nejde trochu dohromady s mnoha krutostmi, o kterých čteme ve starém zákoně. Bůh je můj přítel, vím, že je dobrý, na 100%. Tak jak je to tedy možné?!

 

DRSNÁ DOBA

Dozvěděla jsem se, že zákon, který dal Bůh Izraeli (o něm níže), byl ještě mírný oproti těm zákonům, které platily v okolních národech. Dal do tohoto zákona tolik milosti, kolik ještě bylo pro společnost bezpečné. Doba byla drsná a aby člověk přežil, musel se tělesně bránit. Lidé si šli prostě hodně po krku. Nedívali se na to tedy pohledem nás, co nemusíme bojovat o přežití.  Podobně tomu bylo i ve středověku, kdy se hodně válčilo, nicméně, po tom, co jsem studovala nějakou tu historii, jsem si nemohla nevšimnout, jak šlo především o touhu po moci a bohatství, a pokud opravdu i o víru, dělali to lidi dost blbě…

 

STARÁ A NOVÁ SMLOUVA

Když jsem nad tím dále koumala, došlo mi, že odpověď spočívá především v pochopení Staré a Nové smlouvy. I když je to možná hůře srozumitelné, považuji za nezbytné o tom něco napsat.

V době Staré smlouvy, tedy před příchodem Ježíše, nešlo zrušit prokletí z generace na generaci jinak, než usmrcením toho, který prokletí přinesl nebo nesl dál. Prokletí je velmi vážná věc. To, co vidíte v pohádkách, se vlastně zakládá na realitě, ať už to zní jakkoliv šíleně… Je to vlastně důvod každodenního zla a utrpení na zemi. Dalo by se to možná vysvětlit takto: Pokud, například, někdo čaroval, dalo by se říci, že se umazal, protože tím jasně dělal něco, co nemá nic co dočinění s Bohem, ale naopak se Satanem. A tahle špína na tom člověku ulpí a Satana přitahuje, rád ji množí a lepí na ni další a další utrpení. To se přeneslo i na dotyčného děti a ty to nesly dále. Ale pak tu byly i další hříchy, nebo kletby, a ty na sebe nabalují další a další neštěstí. Je to tak na základě duchovních principů. Stejně jako fungují zákony ve fyzice, fungují i na duchovní rovině. Jak jsem psala v ostatních článcích – Bůh stvořil tento svět jako perfektní a dokonale bezpečný. Dal nám však možnost svobodné volby, tedy i volby se rozhodnout jej neposlouchat. Lidé ho neposlechli, dovolili zlu, aby přišlo na zem.  A to se rychle rozrůstalo. Bůh byl nakonec zhnusený tím, jak se lidé chovali a rozhodl se s nimi skončit ohromnou potopou. Původně totiž člověka stvořil proto, že nechtěl být sám, chtěl mít přátele! Jenže tito lidé jej akorát zraňovali. Měl právo to udělat, jsme jeho stvoření. Ale Bůh je spravedlivý, a viděl Noeho s rodinou, kteří šli proti proudu a byli mu věrní. Řekl si, že dá člověku ještě šanci a tyto zachránil, aby lidstvo mohlo pokračovat dál.

Jenže, jak to pak vypadalo? Lidi Boha stejně pořád dokola klamali. Byli k sobě krutí, chamtiví, zkažení, nemorální… Jak z nás musel být Bůh nešťastný! Proto Izraeli, svému vyvolenému národu, svěřil cestu, jak ve vší té špíně mohou být Bohu blíž a jak uchránit svou společnost před zlem. Dal jim zákon, pravidla pro společnost, aby dobře a spokojeně fungovala. Také přinášeli zvířecí oběti, jejichž krev přikrývala lidské hříchy. Jenže tato krev hřích nevyčistila, jen ho schovala. Bůh je neviděl, ale stále tam byly. A kvůli tomu nebyla tak silná, aby mohla zrušit prokletí, které hříchy přinášely. No, a v tom to právě je. Proto někdy nezbývalo nic jiného, než dotyčné usmrtit. To se týkalo i celých národů, kde i malé děti toto prokletí nesly. Bůh nechtěl, aby se to šířilo dál. A přesto tyto lidi miloval. Víte, Bůh miluje každého člověka, ale hřích, ten strašně nenávidí. A nenávidí ho proto, že jeho milovaného člověka a veškeré Jeho dílo, ničí. Muselo to být pro něho hodně, hodně těžké a bolestné. Ale kdyby to neudělal, svět by shnil… A co se týče těch malých dětí – netrápí mě, co s nimi bylo, když v tom byly nevinně. Bůh je spravedlivý a já tedy věřím, že si je vzal k sobě.

Proto také Boží lid, Izrael, tak očekával Mesiáše. Ten totiž, když zemřel na kříži, byl poslední, dokonalou obětí za všechno zlé, co na zemi kdy vzniklo a vznikne. A tak byla uzavřena Smouva Nová. Ježíšova krev hříchy úplně smazala a díky tomu již máme možnost přeseknout prokletí, zbavit se hříchů. Proto je nesmyslné, abychom kvůli tomu v době Nové smlouvy, někoho zabíjeli. Takže lidé, co vedli tzv. svaté války, upalovali čarodějnice a tak dál, to dělali zcela neprávem a ve jménu svévole. Buďto Starý zákon zneužili, neznali, nebo jej naprosto nepochopili.

Ale dalo by se tu zas mluvit o běžných válkách. Může křesťan někdy zabít? Asi budu šokovat, když řeknu, že ano. Je psáno „nezabiješ“, nicméně přesnější překlad je „nebudeš vraždit“. Bůh rozumí naší situaci na Zemi a ví, že někdy se musíme bránit – sebe, naši rodinu, naši vlast… A i když není válka jeho vůle, je ochoten nám v ní pomoci obstát.

Když si skutečně prostudujete celou Bibli, uvidíte docela značný rozdíl mezi Starým a Novým zákonem. A přitom jde stále o jediného, stejného Boha. Jen pravidla na zemi byla jiná. Dnes žijeme v době smlouvy Nové, je to pro nás úžasná příležitost.

 

PROČ TAKOVÁ KRUTOST?

No jo, ale proč ty lidi Bůh nechal umírat tak krutým způsobem? Někdy dokonce nařizoval upálení! To se přeci našemu laskavému Bohu vůbec nepodobá! Ale zase tu je potřeba hledět na kontext doby. Jak jsem již psala výše, Bůh dal do svého zákona tak málo krutosti, jak to bylo možné a bezpečné. Ta společnost musela být pevná a fungující, jinak by neobstála. Proto tu musela pravidla být, ale v okolních národech byla pravidla nesrovnatelně krutější. Když si skutečně ten zákon pročtete, najdete tu i milostivé léto, odpuštění, a mnoho dalšího, co jinde neznali.

A další věc – zkuste přemýšlet jako rodič. Jak co nejlépe zajistit, aby dítě neudělalo nějakou hloupost, kterou by ublížilo sobě i ostatním? I když mu to vysvětlíte, víte, že u dětí platí pravidlo že „zakázané ovoce nejvíc chutná“. Někdy je strašíme pohádkami, někdy příběhy o tom, co se stalo někomu když zlobil, někdy jim vyhrožujeme trestem. Bůh je náš nebeský Otec. A přemýšlí podobně. Izraeli řekl, jak krutě mají jednotlivá provinění trestat ještě dřív, než to někdo provedl. Tresty byly tak přísné právě proto, že když už nic jiného, tak aspoň představa toho trestu lidi od toho činu měla odradit. Stejně tak kruté zabíjení pohanů a jiných. Bůh chtěl dát Izraeli jasně najevo, že oni se do toho nesmí v žádném případě namočit, jinak si toto zaslouží. Zajímavé ale je, že i když Bůh, například Davidovi, válku nařídil a pomáhal mu v ní, stejně to bral jako menší zlo a nebylo mu to zcela lhostejné. Davidovi totiž řekl, že to nebude on, kdo mu vystaví chrám, protože má na rukou příliš mnoho krve. Z tohoto důvodu svěřil tento úkol jeho synu Šalomounovi.

 

JONÁŠ

Nemohu zapomenout na příběh Jonáše, na kterém je krásně vidět, že Bůh je doopravdy milostivý. Bůh chtěl totiž zničit město Ninive, protože lidi tam byli prostě… hrozní. Ale chtěl jim dát ještě šanci, tak pověřil Jonáše, aby tam šel a řekl jim o Něm. Ale Jonáš se bál, a když se snažil od Ninive utéct, musel nakonec skončit v moři mimo loď, která ho převážela, protože bylo vlnobití a zjistilo se, že je to proto, že utíká před Bohem. Jenže Bůh prostě trval na tom, aby se Jonáš do Ninive dostal. Tak udělal takovou bláznivou věc, že poslal velkou rybu, ve které Jonáš tři dny vydržel naživu, než ho vyplivla na břeh. No, nakonec se do Ninive přeci jen dostal, a lidé se tam díky němu změnili. Bůh tedy Ninive nezničil, i když se rozhodl, že to udělá. Prostě, On vždy čeká tu nejdelší možnou dobu, abychom mohli využít všech příležitostí, které nám dává, abychom se k němu obrátili. A tak je to i dnes.

 

BŮH VÍ, CO DĚLÁ

A ještě něco. I když Boha někdy nechápeme, měli bychom si uvědomit, že On přeci jen ví, co dělá. A vždy to myslí jen a jen dobře. Nemáme právo posuzovat Jeho činy. Vždyť jsme jeho stvoření, on nás vytvořil a chce, abychom byli jeho přátelé. Má s námi opravdu hodně velkou trpělivost. Protože kdyby neměl, tak by nás mohl klidně všechny smést a už by se námi dál nezabýval. Ale On nás má prostě rád. Proto dal svého syna Ježíše, abychom měli možnost uniknout prokletí a být mu tak blízko, napořád, navěky:)