Proč je Bůh mou inspirací

Jak vlastně vzniklo slovo inspirace?

Když si to vezmeš, „In“, znamená „do“ nebo „v“ a „Spiro“ znamená „dýchat“. Vlastně je to vdechnutí.

Když Bůh stvořil člověka, vdechl do něho život. Svého Ducha. Lidé však hříchem svého ducha zahubili a pak ho nemohli ani dědit. Takže lidé se rodí s mrtvým duchem… Duch je naší nejniternější částí. Bez toho, aniž by byl náš duch živý, nemůžeme mít s Bohem skutečný vztah, žít pro Něj naplno, být mu co nejblíž…

Bůh nám ale slíbil, že když v něho uvěříme, on nás obživí.

Já v něho věřím. A vím, že ve chvíli, kdy jsem ho do svého života přijala, on do mě vdechl svůj život a vzkřísil mého ducha. Možná se ti to teď zdá jako nějaká blbost. Ale ve skutečnosti to mnohé věci vysvětluje. Například. Náš duch je jakoby naše dobrá část, z něho pochází jen dobré, protože je napojený na Boha. Pokud náš duch nežije, naše přirozenost je hříšná. Jen si to vezmi, malé dítě se nemusí učit lhát, prát, vztekat se, nebo hádat. Je to prostě něco, s čím se narodí. Naopak, musí se učit, jak se dělit s kamarády, pomáhat, děkovat, být poctivé… Je mnohem těžší naučit se něco dobrého, než naučit se, nebo dokonce odnaučit něco špatného…

Když uvěříme v Boha, stane se něco, co Bible popisuje jako nové narození, znovuzrození. A pro takového člověka se to všechno otočí. Jeho přirozeností je dělat dobré a hřešit je něco, co ho trápí a je na to velmi citlivý. Neznamená to, že nehřeší vůbec. Ale postupně se stává více a více citlivým na hříchy ve svém životě a snaží se jim vyhýbat. To Bible popisuje jako posvěcení. Ale na tom nestojí naše záchrana, naše spása. Ta stojí jen a jen na Boží milosti. My křesťané se ve svém životě sice posvěcujeme, ale protože Ježíš je prostředník mezi námi a Bohem (já si to někdy představuji, jakoby byl Ježíš okno), Bůh nás vidí jako Ježíše. Tedy úplně svaté a čisté. To je co?

Když si vezmu slovo inspirace tak, jak se dneska používá, Bůh je mou inspirací i v tomto slova smyslu. Víš, já moc ráda maluju. Stále víc obdivuju Boží dílo, jak to všechno krásně udělal – stromy, zvířata, lidi, jak vybarvuje západy slunce, podzimní listí, květy… A víš, co mě na tom fascinuje nejvíc? Že si s tím dal fakt práci! On mohl stvořit jednu červenou kytku, jed nu modrou, jeden jehličnatý strom, jeden listnatý, třeba tři savce, tři ryby, jeden druh trávy… Ale ne, on si vyhrál, vždyť víš, jak je příroda rozmanitá, dokonce i my lidé jsme každý jiný. Bůh nechtěl, aby byl svět nudný. Mnoho vědců, co zarytě obhajuje evoluci tvrdí, že stvoření určitě nebylo, protože živé organismy mají mnoho společného, podobné DNA, podobné mechanismy v těle a podobně. Ale víš, co si myslím? Když máš malíře, každý jeho obraz je sice jiný, ale podle jeho rukopisu a stylu poznáš, že jde stále o jednoho autora. I stvoření má jednoho autora. Proto se jeho rukopis objevuje všude. Nedávno jsem se například dozvěděla, že naše DNA je podobná s banánem 🙂

Inspirací mi je hlavně tehdy, když si vybavím, jakým životem žil Ježíš. Ježíš nikdy nikomu nic neudělal. Byl trpělivý, laskavý, ale také zapálený. Obětavý a statečný. Mnozí křesťané nosí náramek, kde je napsáno W.W.J.D. Je to zkratka z anglické věty Co by udělal Ježíš? Nosí to proto, aby si celý den připomínali, jaký Ježíš byl a že by se měli snažit žít a rozhodovat se, jako On.

Chci žít jako Ježíš. Tím, že za mě zemřel, dovolil, abych mohla žít navždy. Chci si vždy vážit toho, co Bůh stvořil a co udělal i pro mě osobně a vracet mu to, jak jen umím.

Žít s Bohem je dobrodružství na celý život. Je to velmi blízký vztah se samotným Králem. A pro tento vztah my jsme vlastně byli stvořeni. To je smysl našeho života…